Je to tu. Dneska je Silvestr a já se připravuju na to, že se budu bavit s přáteli, volat si s rodinou, smát se a s nadějí nakukovat do budoucnosti. A hlavně doufat, že všichni čtyř i dvounozí parťáci se mnou budou ve zdraví a spokojenosti i dalších dvanáct měsíců.
Stejně jako každý rok bych nejradši zalezla pod peřinu a bulela nad tím, že je další rok v háji a kdo ví, co bude. Pak bych se teple oblékla a šla nafackovat všem, kvůli kterým se moje stará fenka klepe omotaná kolem záchodové mísy, a já se bojím ji nechat samotnou. Představuju si, jak jim strkám do uší římské svíce a ty odporně hvízdavé rakety s příšerným řachnutím na konci.
Každý Nový rok dělám všechno, co chci dělat až do příštích Vánoc. Obtěžuju všechny blízké projevy všeobjímající lásky, porozumění a odpuštění. Nijak významně tenhle scénář nefunguje. Ať dělám, co dělám, svět není lepší, mnoho lidí stále považuje slušnost za slabost, a abych si úplně nezkazila pohled na svět, zrušila jsem televizi.
Letos to cítím jinak. Hodnoty platí dál: rodina a přátelé jsou nejdůležitější, slušnost není slabost, obětavost je nutná, potřebným je povinnost pomáhat, práce nesmrdí a dokázat odpouštět je ozdravné. Dělat, co člověka baví, je záruka zachování duševního zdraví. Ale i kdybych se prvního ledna přetrhla a sama sobě nasadila na další rok svatozář, na Silvestra odpoledne mi zase bude smutno a mizerně. A jako vždycky si budu připadat trochu jako blbec.
Tak jinak. Před pár týdny jsem měla dlouhé sezení s „Karmou“. Před pár dny znovu. Seděla proti mně a spokojeně odkývala všechno, co jsem jí vykládala o svých hodnotách a o tom, čemu věřím. Mlčky mě pohledem pochválila, že to mám docela dobře srovnané. Poslouchala i všechny mé smutky, nářky a vzteky, které se během roku nahromadily. A že byl letošní rok mimořádně plodný. Nevyhledávám konflikty a v lidech hledám to lepší, které tam občas prostě není. A já pak nevím, co s tím. „Karma“ sledovala, jak se provztekávám k obvyklému bezzubému všeobecně laskavému odpuštění, po kterém mi stejně nijak líp nebývá. Vykřikovala jsem, že není pravda, že když se člověk k ostatním chová slušně, že se automaticky chovají slušně nazpátek. „Karma“ vykouzlila obrázek, na kterém stálo: Lidé se k tobě budou chovat tak, jak jim dovolíš. Pokračovala jsem tím, že odpouštět pomůže duši, nezapomenout předejde budoucím chybám, ale někdy to nejde, ani nestačí. „Karma“ vážně přikyvovala, jako že čemu se nepostavíme sami, za nás nikdo neudělá, ale zároveň se potutelně ušklíbala. Pak se zvedla, chladným prstem mi setřela z čela starosti a foukla směrem do nového roku obláček naděje. Přitáhla si průsvitný plášť a do podpaží si přitiskla velký zápisník. Než ho zaklapla, zahlédla jsem ta správná jména, adresy i telefonní čísla. Ulevilo se mi. I proto, že některá už byla odfajfkovaná.
Hodně zdraví, štěstí, lásky a rozumnou míru tolerance v roce 2023:-)
Pavla Garwoodová 