Baví mě příběhy. Baví mě postřehy přepsané do slov a vět. Baví mě spoustu let, a protože žádný šuplík není bezedný, myslím, že je na čase se o jeho obsah podělit.

Kdysi mě živilo psaní a velkým koníčkem byla angličtina. Později mě živilo psaní a angličtina, a na koníčky nebyl čas. Teď mě živí angličtina a psaní se vyhouplo na nejvyšší příčku toho, co nemusím, a o to raději dělám.

Moje krátké i delší příběhy jsou sesbírané „jak šel čas“. Na ulicích měst i lesních cestách, doma i v cizině, za svobodna, vdana i rozvedena, před dětmi i s dětmi, v různých profesích.

Jsou období, která jsou mimořádně plodná. V mém případě se šuplík s popsanými stránkami nejvíce plnil, když jsem vyměnila velkoměsto za vesničku v horách, pořídila psy, koně, kočky a nespočet hlodavců, přežila dospívání dětí a stala se učitelkou na převážně klučičí střední škole.

Doufám, že se vám, kteří na moje stránky najdete cestu, což se zatím nedaří pokaždé ani mně, protože stránky jsou „ve výrobě“ pozvolnou cestou pokusů a omylů, budou mé texty líbit. Budu ráda, když napíšete krátký, nejlépe milý, komentář, který mě postrčí dál.

„There is no gate, no lock, no bolt that you can set upon the freedom of my mind.“

Virginia Wolf