Nejde mi to do hlavy. Procházím fotky, ze kterých chceme sestavit film tátovi k narozeninám a najednou držím v ruce obrázek z jeho padesátin. Tenkrát mi připadal on i všichni kolem starý. Byl mladší než já teď. V dresu Los Angeles Lakers se směje od ucha k uchu. Chtěla bych, aby se tak smál napořád.
V hromádkách fotek a souborech v počítačích po dlouhé době listuju vzpomínkami. Protože mi rodiče nedopřáli ten luxus, že by mi zkaženým dětstvím zkomplikovali život, ale nechali mě, ať si za všechny chyby můžu sama, jsou to vzpomínky krásné. A hlavně, vždycky tam byl. Připravený mi krýt záda, zvednout, co neunesu, opravit, co nefunguje, povídat si a smát se stejným vtipům. Se všemi chybami, poklesky, nedokonalostmi. Ale vždycky se mnou. Vždycky s námi.
V mých představách funguje genetika podobně jako návštěva supermarketu. Vždycky něco nemají a něco zrovna přebývá. Je to ve slevě a oni vám toho nacpou víc, než byste chtěli. Vím o tom své. Zdědila jsem spoustu užitečných schopností.
Vím, stejně jako on, že:
- se dá téměř všechno opravit izolepou. Když je to málo, je tu páska elektrikářská. Co nejde slepit, jde rozhodně ucpat koudelí. Na cesty po Evropě stačí jeden křížový šroubovák a WéDéČko.
- když něco nejde spravit viz výše, otoč to vzhůru nohama a dej tomu čas.
- hřebíky jsou lepší než šrouby a ty věci s hmoždinkami. Stačí jedna rána a drží to.
- všechno důležité, včetně složenek, faktur a spol, se dá s čistým svědomím a bez stresu ignorovat. Co chce, to si mě nakonec dožene.
- nejlíp voní prázdná hala v sobotu ráno před turnajem.
- svaťák i týden před státnicemi se dá z větší části prospat, z menší propařit, a ještě zbyde čas naštípat dříví. Mozek pobere za zbývající dvě noci dva až čtyři tisíce stran. I víc, když je potřeba. Zjistili to američtí vědci, tak proč jim nevěřit.
- všechno důležité najdu v knížkách.
- nejlepší dovolená by byla v knihkupectví nebo papírnictví, protože diářů, bloků a propisek není nikdy dost.
- když zavolají přátelé, že se někde něco slaví, stačí zavřít dveře a jít, protože to, co musím dodělat, na mě určitě počká.
- peníze se sice těžko vydávají a šetřit by se mělo, ale proč by jim sakra říkali oběživo, kdyby se měly jen tak někde válet?
- silná vůle je strašně důležitá, ale kdo má vydržet cvičit?
- černý humor je nejlepší.
- někdy je lepší držet pusu a myslet si svoje.
- vytočit partnera je záležitost milisekundy.
Co ví on, já ne:
- jak vypadá rozvinutý jehlan v prostoru.
- jak funguje zvonek u dveří.
- jak spočítat kolik barvy potřebuju na natření baráku. Když sud natéká otvorem A a otvorem B odtéká, za jak dlouho se vyprázdní. A kdy dojede auto A auto B, když jedou nějakými podivnými rychlostmi za sebou.
- jak donutit televizi, aby nehrála jen jako rádio a ukazovala i obraz.
- jaký je nejvýhodnější tarif u T-mobilu, i když mi jejich specialista vnucuje Magentu. Podobně to funguje i s dodavateli energií.
- co přesně řekli Havel, Klaus….a od dvacet let později Zeman, Babiš, Fiala atd. atd. v neděli po obědě a co si o tom myslí Neff na Neviditelném psu.
- kdo je vrah ve třetí knížce Raye Bradburyho.
- že česnečka a bramborová kaše se dají najednou připravit tak, že se uvaří brambory, sleje se voda, namačká se do ní česnek (česnečka), do brambor se přidá mléko a máslo a rozšmidlá se to (kaše).
- kdy začít zpívat, když vedle mě někdo hraje na kytaru Život je jen náhoda.
- jak vypít dva litry vína a druhý den jít do práce.
- že se netloustne po jitrnici a větrníku, když se jí s chutí, ale po cuketách, když je z nich člověku na blití.
- co si člověk musí srovnat v hlavě, když si jednoho dne už nestoupne. Jak se smířit s tím, že už nikdy nepůjdu na houby, že jsou obrubníky, které nepřekonám, že nedosáhnu na regál, ze kterého jsem všechno podávala jen já.
- jak zvládnout šedesát let vztahu a pořád si mít co říct.
Táta prokázal neobyčejnou odvahu před deseti lety, když mu osud vzal nohy a nahradil je kolečky vozíku. Ukázal mu zdvižený prostředníček a moji odhodlanou maminku a společně to zvládli. Stejně jako všechno vždycky před tím. Jí přibylo vrásek a starostí a u nás se zabydlely veselé hlášky typu: „Skoč mi pro brýle, stejně celý den sedíš,“ při kterých návštěvám tuhne úsměv, ale my víme své. Doufám, že stopy koleček v blátě budou doprovázet otisky mých bot ještě spoustu dalších let. Všechno nejlepší:-)
Pavla Garwoodová 